Transplantace vlasů roboticky

Transplantaci vlasů popsal jako první souborně v roce 1959 Orentreich. Z původních transplantačních metod našla největší rozšíření metoda Okuda a Orentreicha, založená na zjištění, že vlasy si zachovávají vlastnosti i růstovou schopnost podle původní lokalizace – tzv. dominance dárcovského místa (u mužů okcipitální krajina). To znamená, že transplantované vlasy po přenesení na alopetická ložiska nepodléhají androgenetickému defluviu.

Při praktickém provedení vyjmeme štěpy v ovlaseném okrsku v týlní oblasti v podobě pruhu kůže v celé tloušťce o šířce asi 1 cm a délce několika cm podle potřeby vlasových sazenic. Odběrové místo uzavíráme přímou suturou. Dále je ručně s pomocí lupových býlí štěp rozkrájen jemným skalpelem na jednotlivé sazenice. Používají se tyto typy transplantátů:

  • standardní, obsahující 10-20 vlasů o průměru 4-5 mm
  • minitransplantáty, obsahující 3-10 vlasy
  • mikrotransplantáty,obsahující  1-3 vlasy

V místě přesazení vlasu se vytvoří skalpelem nebo CO2 laserem drobné terčíky zasahující do podkoží tak, aby docházelo k prokrvení vlasového štěpu. Mezi jednotlivými místy musí být dostatečná mezera, aby nebylo narušeno cévní zásobení sousedící krevní sítí. V modifikaci podle Vallisova se přenáší kvadratické transplantáty, které jsou výhodné u úplné holohlavosti. Naopak při zahušťování prořídlých vlasů mají větší efekt jednotlivé zářezy.

Po transplantaci vlasy nejprve vypadnou a po dvou až třech měsících začnou z vlasové cibulky opět vyrůstat nové. Bývají o něco slabší a méně pigmentované než vlasy původní. K dosažení většího efektu zpravidla nestačí jedno sezení, doporučujeme minimálně dvě až tři. Interval mezi jednotlivými sezeními by mel být nejméně čtyři měsíce. Posouzeni úspěchu je vhodné až po devíti měsících.

Komplikací bývá infekce odběrového nebo příjmového místa, krvácení (zmírníme ho tlakovým obvazem), které může zapříčinit odplavení čerstvých transplantátů, propadlé nebo vyvýšené transplantáty.

Mezi relativní komplikace patří uchycení se jen části štěpů, které vypadávají, místo je pak nahrazeno jizvičkou, hypestezie po drobných vpiších na místě vkládání štěpů (ustupuje až za 18 měsíců), na některých ložiscích může přetrvávat snížená citlivost.

Velmi zajímavou novinkou v oblasti transplantace vlasů je tzv. systém S.A.F.E.R.® (suction assisted follicular extraction and reimplantation). Jde o robotický přenos jednotlivých vlasových folikulů (follicular units). Princip spočívá v tom, že koncovka přístroje je přiložena k potenciální sazenici v odběrovém místě a po spuštění si sama cirkulárně tuto sazenici nejprve ostře obřízne v kůži a potom podtlakem extrahuje. Po přenesení na žádané místo je sazenice „nastřelena“ opět automaticky.  Tato robotická metoda má několik výhod:

  • odpadá jizva po odběru pruhu kůže v okcipitální či parietální krajině
  • žádná sazenice není přeříznuta a znehodnocena, jako tomu je u ručního zpracování (uvádí se 0 % poškození sazenic oproti 20 % při ručním zpracování)
  • v důsledku nepřítomnosti podkožního tuku kolem folikulu dochází k jeho výrazně lepšímu přihojení
  • opět z důvodu nepřítomnosti tuku je možno sazenice aplikovat ve větší hustotě bez vyvýšení okolní kůže

Metoda je nová a slibuje výrazný posun v úspěšnosti a popularitě transplantace vlasů jak u pacientů, tak u chirurgů.